Adaptace v interkulturním partnerském vztahu

Výše zmíněné oblasti, které mohou být zdrojem těžkostí a překážek v in–

terkulturním partnerském vztahu, se často stávají předmětem konfliktů

a krizí, s nimiž se různé páry vyrovnávají různě. Adaptace a přizpůsobení

v interkulturním partnerském vztahu hraje klíčovou roli pro udržení ho–

meostázy systému, přičemž interkulturní páry používají různé strategie, jak

kulturně podložené vzájemné rozdíly vyřešit a dosáhnout harmonie. Někte–

ré z takových strategií jsou shledávány destruktivními, jiné považujeme za

konstruktivní (McDermott, Fukunaga, 1977). Autoři z Havajské univerzity

na základě vzrůstající potřeby aplikovat terapeutické, poradenské a léčebné

metody v multikulturní společnosti provedli několik studií na vzorcích z et–

nicky stále více se diferencující populace na Havajských ostrovech. Mezi

destruktivní způsoby řadí tito autoři přizpůsobení typu studená válka (po–

pisuje periodické střídání partnerů v aktivitě a pasivitě, přičemž když jeden

je pasivní, druhý je aktivní, a po čase si vymění role), soutěživé přizpůso–

bení (partneři mezi sebou soupeří o dominanci a vůdčí roli), neochotné

přizpůsobení (ani jeden z manželů nechce být aktivní, což vede ke špatné

organizaci rodiny). Konstruktivní cesty přizpůsobení naopak jsou: komple–

mentární přizpůsobení (jeden z partnerů řídí a druhý jej podporuje

v komplementární partnerské/rodičovské/manželské roli) a přizpůsobení

sloučením (pár se snaží o vzájemnou výměnu a přijetí hodnot, přesvědčení

a názorů, dále o vzájemnou podporu a posilování kulturního pozadí toho

druhého a posléze o poskytnutí obou kulturních zdrojů svému potomkovi).

Pokud nebudeme zvažovat klady a zápory jednotlivých druhů vyrovnávání

se s těžkostmi, můžeme použít i jiný model přizpůsobování se v interkul–

turním manželství (Tseng, 1977) ­ jednosměrné přizpůsobení (podmínky

a aspekty jedné kultury jsou dominantní), alternativní přizpůsobení (ani

jeden z manželů/partnerů se nevzdá svého kulturního zázemí, ani se nesna–

ží je navzájem promíchat), simultánní přizpůsobení (ve vhodných situa–

cích jsou přijata řešení z jedné či druhé kultury a přístupy jsou výhodně

kombinovány), zlatá střední cesta (kompromisní řešení konkrétní situace

tím, že jsou brány v úvahu oba náhledy), spojení (obou stylů dohromady),

a kreativní přizpůsobení (oba partneři se vzdají svých výchozích kultur–

ních vzorců a rozhodnou se vytvořit zbrusu nový styl). 

Romano (1997) ještě k tomu vymezil faktory pro úspěch v interkultur–

ním partnerském vztahu, jejichž pořadí a stupeň se samozřejmě liší podle toho,

čemu ten který pár dává přednost. Faktory úspěchu zahrnují oddanost ve vzta–

112